“Festival pro mě začal kolaborací tak trochu jiných kytarových mágů, Christianna Fennesze a Davida Kollára. Kollár má na kontě spolupráci s Patem Mastelottem, Eivindem Aarsetem nebo dokonce Stevenem Wilsonem, přesto bylo příjemným překvapením, že mu služebně starší Fennesz přenechal vedení setu a sám hlavně dokazoval, že i hluk má (aspoň) sedm barev, a rozbíjel Kollárovy magické plochy nejrůznějšími kontrapunkty. Dalo by se mluvit o podobnosti se Stianem Westerhusem a Supersilent, Rakušan a Slovák ale více ohledávali barvy zvuku, Kollár navíc místy pracoval s komplexními, precizními rytmy. Hluk a krása tu pro jednou fungovaly nikoli v kontrastu, ale ve spojenectví. A k tomu si připočtěme Zdenovu hrubou projekci na obrovské ploše, do které se člověk začal záhy vyloženě propadat...”
Full article here